Jedním z fenomenálních hudebních počinů roku 2017 je hudební album Cronos. Nevyniká komplikovaností, právě naopak. Skladby jsou velice prosté, ale přitom dokonale působivé. Řadí se mezi žánry epické hudby, ale svým hudebním obsahem dokáže zaujmout nejen milovníky tohoto druhu muziky. Svou propracovaností jednotlivých (až přirozeně prostých) částí zasáhne srdce i posluchačů klasické hudby.
Každá z jeho skladeb je nabitá rytmickou hravostí a výrazovou působivostí. Album začíná částí Cronos, která nás uvádí do celého hudebního představení. Je to úvod jemný a milý, který se postupně rozeznívá do širokých harmonií předehry k nastávajícímu hudebnímu zážitku. Pompéznost této části dává tušit, jak skladatel může dále rozvíjet své muzikální představy. Na druhou stranu však tato část končí velice citlivě, jako kdyby teprve to nejefektivnější mělo přijít, ale zatím je to tajemstvím.
Další část nese název Meraki. Ta začíná citlivým ostinatem bicích nástrojů, na které navazují rytmizované smyčce. Po chvíli se proud hudby rozduní a po malé pauze, kdy se orchestr jakoby nadechne, se začne rozvíjet samotná skladba se zpěvem sboru. Na Meraki navazuje část nesoucí název Voyager, která připomíná dálky cest dobrodružných výprav.
Skladeb na tomto albu je celkem třináct. Každá z nich má své kouzlo epické dramaturgie propracované v dokonalosti souhry orchestru. Z alba jako kdyby byly slyšet dávné věky, které ožívají s každým tónem. Je slyšet hrdinství těchto prastarých věků i jejich autentický půvab.
Při poslechu, jednotlivých skladeb tohoto alba, se stáváme účastni budící se srdnatosti nejen skladatele a orchestru, ale také získáváme dojem, jakoby se občerstvovala krev v nás samých. Každá z částí nás motivuje k vlastnímu hrdinství ve vlastních životech a dává nám sílu k zápasu s těmi nejtěžšími problémy naší skutečnosti.
