Kdo z vás pamatuje dobu, kdy se miminka přebalovala do látkových plenek, možná si vybaví i období, kdy k nám začaly pronikat zejména ze zemí západní Evropy jednorázové plenky. Bylo to již krátce po sametové revoluci¨, co se u nás objevila poprvé značka „Pampers“ a mnozí rodiče mohli být z těchto výrobků nadšeni. Není divu, vždyť to pro nás bylo něco zcela výjimečného a nového, za socialismu jsme měli k dispozici jen látkové pleny a s těmi byla spousta práce. Pokaždé, když se miminko pokakalo nebo počůralo, bylo nutné plenu ihned vyměnit za čistou. Pleny se musely prát, resp. vyvařovat na 90 stupňů Celsia, což přineslo i zvýšené náklady na spotřebu elektřiny v domácnosti.
Jenže tehdy se ještě moc nepřemýšlelo o tom, jaká úskalí tohoto řešení to přináší samotným dětem. Možná, že se nad tím někdo pozastavil, každopádně dnes je jiná doba a látkové pleny se opět dostávají do popředí zájmu. Proč tomu tak je?
Protože jsou pro děti větším přínosem – ano, s dětskými plenami látkovými je víc práce, ale pro děti jsou přínosnější. Jde zejména o to, že jednorázové plenky do sebe natáhnou tekutinu, což budí dojem komfortu, ale po zhruba dvou hodinách se moč uvnitř plen začne rozkládat a začne se uvolňovat z plenek čpavek (amoniak). Ten je velmi toxický a dětem se vstřebává skrze pokožku do organismu, což zbytečně zasahuje zejména játra a ledviny.
Jednorázové pleny obsahují i speciální absorpční látky, které mají tendenci natahovat do sebe nejen moč, ale i vlhkost, která je pro dětskou pokožku přirozená, a udržuje jí vláčnou a se správným pH. Absorpční látky v plenách pokožku velmi vysušují, což pak vede k různým ekzémům a opruzeninám. Tyto látky jsou v podstatě chemikálie, a ty také mohou přicházet do kontaktu s pokožkou dítěte, vstřebávat se pak do těla a opět vyvolávat zbytečnou zátěž pro čisticí orgány, tedy opět hlavně ledviny a játra.