Statistika říká, že více než polovina dospělé populace v naší republice má alespoň jednu půjčku, kterou aktuálně splácí. I v televizi na ně v každém reklamním bloku vidíme alespoň dvě či tři reklamy. Je tedy jasné, že se jedná pro jejich poskytovatele o výnosný obchod. Ovšem ani tento není bez rizika.
Aby totiž daná firma dosáhla zisku, nestačí pouze, pokud klient podepíše smlouvu. Je potřeba také, aby své dluhy řádně splatil dle domluveného splátkového kalendáře. Je tedy jasně nezbytné, že je důležité, aby toho byl schopen. I to je důvod, proč každá žádost o půjčku u banky prochází složitým ověřovacím procesem.
Je jasné, že kontrola spolehlivosti plátce bude jednou z nejdůležitějších součástí. Jak to ale poskytovatelé mohou zjistit? Zvláště s novým zákonem na ochranu osobních údajů, známějším pod zkratkou GDPR, který přístup k osobním informacím ještě ztěžuje? Existuje několik metod.
Tou prakticky nejvyužívanější je kontrola příjmu žadatele. Ta se provádí tak, že při podání žádosti musí žadatel dodat poslední výplatní pásku a aktuální pracovní smlouvu, s tím, že si banky ověřují, zda na daném místě dotyčný skutečně pracuje. Tím zjistí, jaký má stabilní měsíční příjem, a jestli mu skutečně zbude dost peněz na to, aby mohl svým závazkům dostát.
Ovšem to není jediný krok. Může se totiž stát, že daný člověk bude sice mít příjem dostatečný, ale v současné době již jednu půjčku splácí. Aby se předešlo hromadění půjček, které koneckonců není výhodné ani pro dlužníka, ověřují se žadatelé v registru dlužníků. Zde se zjistí, zda nemají ještě nějaké nesplacené závazky.
Avšak i když všemi těmito testy projde, co mu bude bránit v tom, aby jednoduše neplatil? Smlouva. Zde jsou totiž uvedeny i penále za neplacení, a vše je soudně vymahatelné. Pokud tedy nebude platit, může se dočkat toho, že bude muset zaplatit nejen onu částku, ale také soudní výlohy a penále. A to rozhodně není nic příjemného.