Průmyslová revoluce

Průmyslových revolucí proběhlo již několik, ale zejména ta první byla takovým zlomem, protože spoustu práce začaly lidem usnadňovat stroje, takže produktivita výrazně stoupla. Jedním z hlavních vynálezů byl rozhodně parní stroj, protože ten změnil průmysl. Díky spalování třeba uhlí vykonával mechanickou práci, která se dá zužitkovat pro přepravu osob i nákladu, práce v zemědělství, továrnách i na dalších místech. I přes poměrně malou účinnost se lidstvo posunulo o velký kus kupředu.

Dělníci zpočátku někdy stroje ničili, protože se obávali o svou práci, kdy by vyhodili a na jejich místo přišel stroj. Když se podíváme na dnešní dobu, tak strojů je kolem nás všude spousta, ovšem práce stále je. Je to dáno tím, že i tyhle stroje musí někdo konstruovat, programovat, servisovat a opravovat, proto některé pozice zaniknout můžou, ale nové zase vznikají a tento proces zajistil, že nezaměstnanost kvůli technickému vývoji nijak výrazně nestoupá.

Automatizace

Nyní se už do firem nepořizují pouze stroje, u kterých musí stát člověk a obsluhovat je, aby třeba vyráběli nějaké konkrétní produkty. Začíná totiž éra automatizace. Takový stroj je naprogramovaný tak, aby celý proces zvládnul sám, přičemž může k němu být synchronizovaný ještě dopravník k přivážení polotovaru a další k odvážení hotového zboží. Takto můžete být většina firmy automatizovaná. Samozřejmě si jistě představujete, že celý takový projekt musí stát spoustu peněz.

To je sice pravda, ale na druhou stranu taková společnost může jet v nepřetržitém provozu a specializované stroje vykonají za stejný čas více práce než lidé. Takto se investice začne postupně vracet. Samozřejmě se dá automatizovat již zaběhlá práce, ale chce to pomoc odborníka, abychom skutečně dosáhli dobré efektivity práce a návratnost investice byla co nejkratší. Do hry vstupují také humanoidní roboti.

Myslíte si, že mnoho lidí by se už bez techniky obeÅ¡lo? Já si myslím, že ne. Protože dneÅ¡ní svÄ›t je takový pÅ™etechnizovaný a moderní, že hodnÄ› lidí už využívá techniku anebo poÄítaÄe opravdu každý den. Abych se pÅ™iznala, tak já také vlastnÄ› mám totiž na poÄítaÄi, a i na svém notebooku takové vyzvánÄ›ní, které mÄ› baví. Já už nepoužívám totiž mobilní telefony jako budík, ale přímo používám poÄítaÄ a také notebook. NÄ›kdy také tablet, protože můj syn už je také v takovém vÄ›ku, kdy má rád mobilní telefon a tak podobnÄ›, tak jsem ho synovi také pořídila. MÄ› tohle vůbec nevadí, že syn má mobilní telefon už v Å¡esti letech.

Co je na tom Å¡patného? VždyÅ¥ pÅ™eci už dneÅ¡ní mládež a dneÅ¡ní dÄ›ti také mají brzy mobilní telefon anebo notebook Äi tablet, tak absolutnÄ› nechápu, proÄ bych tohle také nemohla dopřát mému synovi. A já rozhodnÄ› nechci, aby můj syn byl v partÄ› jediný, kdo tohle nemá. Proto jsem si Å™ekla, že absolutnÄ› nejlepší bude, když dÄ›ti budou také mít to, co ostatní. SamozÅ™ejmÄ› že není nic hrozného. Proto jsem si Å™ekla, že opravdu by bylo skvÄ›lé, kdyby také dÄ›ti si tÅ™eba nezávidÄ›ly různé vÄ›ci navzájem. Bohužel, ale v dneÅ¡ní dobÄ› to tak je. Tohle mÄ› hodnÄ› mrzí. A protože jsem si Å™ekla, že když ostatní dÄ›ti v jeho vÄ›ku mají mobilní telefon nebo tablet, tak to udÄ›lám taky.

Já totiž na tom nevidím absolutnÄ› nic Å¡patného, i když okolí neustále dokola opakuje, že malé dÄ›ti do deset let by nemÄ›ly mít vlastní poÄítaÄ nebo tablet a také mobilní telefon. Jenomže podle mého názoru je tohle úplná blbost. Je to blbost na druhou, na sto procent tohle není pravda. AbsolutnÄ› nechápu, kdo tohle vymyslel, proÄ by malé dÄ›ti se také nemohly uÄit odmala už technice? VždyÅ¥ co je na tom Å¡patného? Už v první nebo druhé třídÄ› budou potÅ™ebovat také techniku. V dneÅ¡ní dobÄ› jsou prý už i online žákovské knížky, kde si rodiÄe s uÄiteli také takhle dopisují. Takže podle mého názoru techniku držet od dÄ›tí daleko je úplná chyba. 

Střílečky baví leckoho z kluků. A samozřejmě nejspíš i děvčat. Leckdo je vysloveně nadšený, pokud může někde pobíhat a dělat nějaké to „pif, paf“ nebo „ratatata“ a kolit tím své protivníky.
Ovšem je pochopitelně jasné, že se to u nás nesmí odehrávat za použití skutečných zbraní a ostré munice. Protože jsou na to paragrafy a kdo by se proti těmto prohřešil, ten by si následně dlouho nevystřelil a naopak by byl tím, kdo by stál proti zbraním nějaké té policejní jednotky a vězeňské eskorty.

Pokud si chce člověk v dnešní době hrát na takové vojáky, může tak činit stejně, jak jsme činívali kdysi my. Tedy vzít do ruky nějaký ten klacek, který lze díky fantazii hravě změnit v samopal, lze si pořídit i nějakou tu stříkací pistolku, jež „pálí“ dokonce i bez příliš bujné fantazie, to ovšem pouze vodu.
A pokud jsou tyto zbraně někomu málo, pokud už mu fantazie zkostnatěla nebo se v dnešním mediálně jasně nalinkovaném světě ani nerozvinula, lze si dopřát i zábavu s něčím daleko lepším, dokonalejším.
Lze využít i a zkrátka a jednoduše po sobě „střílet“ laserem.
Což se samozřejmě neodehrává jen tak někde. K tomuto účelu slouží laser game aréna, do které vstupují takoví válečníci, zpravidla především milovníci počítačových her, kteří si chtějí vyzkoušet něco takového, co vídají na monitorech svých počítačů, v praxi. Ovšem jak tito i jiní záhy zjistí, nejde rozhodně o nějaké povalování se, ale o docela fyzicky náročnou činnost, jež hravě zastoupí třeba i trénink v posilovně.
Této adrenalinové zábavě se u nás věnují například některá centra volného času či domy dětí a mládeže, kde se z důvodu fyzické náročnosti odehrávají pouze dvanáctiminutové mače, mající za cíl mimo jiné i utužovat kolektivní spolupráci, rozvíjet pohybové dovednosti a postřeh.
Pro děti se ale také pořádají letní tábory se zaměřením na strategický boj, kde se používají laserové kanóny a kde se takové děti cítí jako učinění vojáci v bojovém terénu.

A nejednou přijdou laserové zbraně ke slovu i při firemním teambuildingu. Kde mají paradoxně sloužit nikoliv k tomu, aby se navzájem postříleli ti, kdo se na pracovišti nemají zrovna v lásce, ale naopak aby se tu spolupracovníci sblížili a třeba i spřátelili.
A pokud pak někdo tomuto druhu zábavy podlehne, může to dotáhnout třeba až do některého z několika desítek týmů různých věkových kategorií, které jsou v naší zemi činné.
Což je rozhodně lepší než třeba střílet po sousedech ze vzduchovky nebo po nevěřících ze samopalu.

Internet velmi významnou měrou přispěl k tomu, že se tiskne stále méně a méně knih. Jednak jsou k dispozici stále více knihy elektronické, kdy čtete knihy ze čtečky nebo tabletu, nebo se stávají oblíbené takzvané audioknihy, kdy kniha je načtena o audio podoby. Časopisy a noviny se také nevydávají v takových nákladech, jako tomu bývalo dříve, i když nabídka titulů je rozhodně bohatá. Znamená to snad omezení polygrafického průmyslu? Možná to tak vypadalo, ale polygrafie (tiskařský průmysl) je oblast velmi flexibilní, jejíž odborníci jsou schopni pružně reagovat na potřeby cílového uživatele.

Trendem je obalový design

Dříve představovaly gró polygrafického průmyslu především knihy, časopisy a noviny, dnes se pozornost významnou měrou obrací také na obalový design. Je to možná trochu alarmující a jen to zvýrazňuje obavy těch, kteří mají pocit, že žijeme v příliš konzumní společnosti. Ponechme stranou moralizování a zaměřme se na technologie tisku. Jedná se totiž o zcela odlišnou technologii.
Knihy, noviny a časopisy se tisknou obvykle technologií ofsetovou, tedy tisku z plochy. Tato technologie je ovšem nepoužitelná pro obalové technologie.
 

Flexografie

Obalový design využívá především technologii flexotisku neboli tisku z výšky. Tato technologie se v posledních desetiletích velmi zdokonalila. Není to ovšem jen odlišná technologie, je to zcela odlišná předtisková příprava. Flexografie je na přípravu podstatně náročnější.
Flexotisk se využívá na potisk plastových folií, papíru, kartonu a lepenky. Tiskovou formu představuje pružný štoček. Štočky se vyrábějí fotopolymerní cestou. Samotný štoček se lepí na tiskový válec, z něhož se pak tiskne. Podobně jako u ofsetu se tiskne CMYK barvami, ovšem mnohem více než v ofsetových technologiích se tiskne také přímými barvami. Flexotisk umožňuje tisk až osmi barvami.