První brýle, i když ne v té podobě, v jaké je známe dnes, spatřily světlo světa sto let před naším letopočtem a jejich autorem je římský občan, kterému se v pokročilém věku zhoršil zrak a byl tak odkázán na pomoc druhých, což pro něj, jako vysoce postaveného člena společnosti, bylo velice potupující. Důkaz o tom ale nemáme, ten pochází až z roku čtyři před naším letopočtem. Možná by vás překvapilo, že brýle měly podobu koule s vodou. Toto zařízení používal samotný Seneca při čtení. Prvním předchůdcem dnešních slunečních brýlí byl zelený smaragd, ten nejenže zvětšoval, ale dokázal tlumit i sluneční svit.

Jak šla léta a staletí, tyto jednoduché optické pomůcky se zdokonalovaly a přibližně v roce 1000 našeho letopočtu se četly knihy pomocí čtecích kamenů, to byly vlastně prapředci dnešních lup.
Brýle, jak je známe v dnešní době, se objevily v druhé polovině čtrnáctého století. Zpočátku byl problém, jak je udržet na hlavě, ten se podařilo vyřešit až po neuvěřitelných skoro čtyři sta letech. Uchycení za ušima, jak je známe dnes, přišlo z daleké Číny.

Náhražky brýlí, tedy kontaktní čočky, jsou daleko mladší a za jejich otce by se dal považovat malíř a vynálezce Leonardo da Vinci. Jeho první náčrty pochází z počátku šestnáctého století, ale u toho jen zůstalo.  Až na samotném konci devatenáctého století se k myšlence kontaktních čoček vrátil Friedrich A. Müller. Čočky se vyráběly nejdříve ze skla a později byly také vyráběny podle rohovky. Používání plastů se promítlo i do oblasti optiky, tyto čočky byly sice lehčí než ty skleněné, ale měly jeden základní nedostatek a problém – nepropouštěly kyslík. Padesátá léta minulého století zaznamenala zásadní zvrat a Otto Wichterle (český občan) dal světu měkké gelové čočky, které známe i dnes. Dokáží plnohodnotně nahradit brýle a dočkali jsme se i různých barevných odstínů.

Tato značka je známá po celém světě. Není divu, vždyť údajně její historie sahá až do roku 1744. Od té doby se neustále vyvíjí a vylepšuje. U nás na trhu je pak k dostání v široké nabídce. Jejich velkou výhodou je, že výrobky jsou šetrné vůči životnímu prostředí a to z prostého důvodu – neobsahují olovo ani nikl. Zároveň jsou rozšířeny a používány jak v profesionálních, tak amatérských kruzích. Prakticky si dokážou poradit s vysokým zatížením, extrémními teplotami, agresivním prostředím, ale i se stroji, které mají vysoké otáčky a rychlosti. Zkrátka pod molykote nalezneme ucelený sortiment kvalitních průmyslových maziv.

Podle čeho vybrat správné mazivo?
– jak velký bude teplotní rozsah, kam se bude aplikovat mazivo
– jaká bude velikost ploch, zatížení, z jakého je to materiálu
– jaké je okolí, kam se bude mazivo aplikovat – prašné, náchylné ke korozi, ve styku s povětrnostními vlivy nebo chemikáliemi apod.
– důležitá je i rychlost pohybovaného objektu

Nabídka je skutečně rozsáhlá

Maziva se prodávají v následujících provedeních jako:
TUKY: – na bázi minerálních olejů
– polysyntetické
– syntetické tuky na bázi polyalfaolefinu, polyolesteru, fluorsilikonu, silikonu, perfluoropolyéteru,
polyalkyleneglycolu
– směsi
OLEJE: – převodovkový
– pro kompresory, vakuová a čpavková čerpadla,
– hydraulické
– s víceúčelovým použitím nebo zaměřeným na speciální části
– na řetězy
PASTY:– na závity
– montážní, mazací a další
Dále se používají maziva v prášku, kde se nedá mazat olejem nebo tukem. Také se nanáší na kovové plochy, které o sebe třou, ale mají například pomalou rychlost nebo jiný nepříznivý vliv.

Vyzkoušejte olej ve spreji

Skutečně ideální pomocník a je naprosto univerzální. K jeho přednostem patří dobrá vzlínavost, rychlé uvolnění rzi, skvěle vytěsňuje vodu a vlhkost. Jeho skvělé mazací vlastnosti a ochrana proti korozi ho staví na přední příčky. Tak našel uplatnění v mnoha provozovnách, dílnách, ale i našich garáží a domácnostech. Použít se dá k mazání nejrůznějších kovových dílů, ale oblibu si našel i při demontáži zkorodovaných šroubových spojů. Sprej nezabere tolik místa a snadno se s ním manipuluje.

Mnoho lidí si pod pojmem bio potravina představí obyčejně zdravější potravinu, než jsou potraviny klasické a běžně k dostání v supermarketech. Není to daleko od pravdy, nicméně jaká je skutečná definice bio výrobků?

Co je to bio potravina?

Jedná se o potraviny pocházející z ekologického zemědělství. Každý bio produkt je vázán legislativou ekologického zemědělství. Bio potravina musí být přísně označena jako produkt ekologického zemědělství. Tyto potraviny neobsahují geneticky modifikované organismy, dále nesmí být při výrobě použito chemické hnojení, postřiky nebo jiné syntetické přípravky.

Co znamená pojem ekologické zemědělství?

V čem se takové zemědělství liší od klasického? V ekologickém zemědělství je legislativou zakázáno používat chemické prostředky pro lepší kvalitu plodin, nebo lepší růst. Ekologické hospodaření v dnešní době nabývá na popularitě. Nese to s sebou i své nedostatky, a to zejména pro farmáře. Farmáři využívají pouze své vlastní zdroje. Jinými slovy ideálně to, co si sami vypěstují. Mohou být také využity zdroje z jiného ekologického chovu. Zvířata v ekologickém zemědělství jsou velmi kvalitně krmena a mají lepší životní podmínky než v klasickém konvenčním zemědělství. Podmínkami takového chovu je kvalitní pohyb zvířat (výběh), dále snížení zatížení zvířat na plochu a krmení a krmiva pocházející z ekologického zemědělství.

Kvalita biopotravin

Na kvalitu biopotravin má vliv více faktorů.
·         Podmínky a způsob chovu – rozhodují také o pohodě zvířat a následné produkci
·         Zpracování surovin
·         Obsah důležitých látek v potravinách
·         Senzorické hodnocení potravin
Obsah výživových složek v biopotravinách ve srovnání s potravinou pocházející z konvenčního zemědělství je různý. Studie naznačují, že v bio potravinách je vyšší výskyt prospěšných mastných kyselin ve svalovině (mase) a mléce. Jestliže používáme krmivo z vlastní produkce, většinou obsahuje i menší podíl dusíkatých látek. Týká se to zejména obilovin.

Zřejmě nejznámějším pomocníkem v přepravě různých druhů zboží je paleta, která je označená jako EURO. Toto označení dává vědět, že jsou to přepravní podlážky vyrobené podle daných norem. Je to výhodné především proto, že se stejně velké palety dobře nakládají do dopravních prostředků.

• Právě podle vlakového vagónu byly rozměry určené.

Každá tato přepravka, která hrdě nese název EURO, musí mít přesné rozměry. Pouze v jedné záležitosti se může lišit.

1. Na délku musí mít přesně sto dvacet centimetrů.
2. Její šířka je osmdesát centimetrů.
3. A na výšku měří sto čtyřicet čtyři milimetrů.

Jaký je tedy údaj, který může být odlišný? Je to její váha. Pohybuje se většinou od dvaceti do dvaceti čtyř kilogramů. Záleží totiž na tom, jak vlhké je dřevo. I počet hřebíků se musí přesně shodovat. Každá si jich s sebou nese sedmdesát osm. Pravidla platí nejen pro výrobce, ale také pro ty, kteří s nimi budou později manipulovat.

• Nosnost je nanejvýš tisíc pět set kilogramů a mohou se dávat pouze tři palety na sebe.

Poškozené neopravujte

Za velkou výhodu přepravci považují to, že se EURO palety nemusejí vracet zpět původnímu majiteli. Mohou prostě cestovat po celém světě jako kdysi například láhve od piva nebo limonády. Tu samou vlastnost vítají i koneční uživatelé, kterým se tyto přepravní pomůcky nikde nehromadí.

• Jak se pozná, že k vám dorazila skutečně certifikovaná EURO paleta?
  • Je vyrobena licencovaným výrobcem.
  • Musí mít označení EUR.

Pokud vám přijde zboží z nějakého obchodu na této opoře, pak máte tedy šanci ji prodat do některé výkupny. I to má ale jistá pravidla. Kromě všech označení, která musí mít, nesmí chybět ani žádný díl. Neměla by být poškozena hnilobou nebo plísní. Pokud se někde pochroumala, nesnažte se ji opravovat. To mohou pouze způsobilí výrobci. Neodborným zásahem byste ji mohli vyřadit z provozu docela.